SlipKnoT: All Hope Is Gone - aneb recenze alba starého skoro deset let

29. srpna 2017 v 9:03 | Ellabi Welch |  Recenze
Konečně slibovaná recenze... tak snad se mi to teď zas celý nepokazí. A kdyby jo, tak budu muset vymyslet rychle něco, co sem dát. Stejně jako včera. No nic. =D

A je to tady. Ano, i já jsem podlehla kouzlu ( = ze všech stran útoku =D) téhle devítičlenné armády škrabošek. Musím ale přiznat, že ze začátku mě neskutečně štvali. A to jako fakt. A nejen samotná kapela, ale i ti, kteří je poslouchají.
Odmítala jsem od nich a o nich cokoli slyšet, protože to bylo pořád samé SlipKnoT tohle a SlipKnoT tamto... Ale jak to u mě často bývá, nakonec jsem si teda ze zvědavosti o téhle bandě začala něco málo zjišťovat, což znamenalo si i něco poslechnout, že. Zajímalo mě totiž, co na nich všichni tak vidí a proč je označují za nejlepší kapelu na světě (jo, vím, že ne všichni). Jako pro mě jsou ze všech nejlepší Koяn, ale taky přece nikomu nenutím, že musí být i jeho nejoblíbenější a nejlepší na celém světě, ne? =D


Něco málo jsem si tedy poslechla a co se stalo? Nic! Nezájem, nuda, proč jako je mají všichni (...) tak rádi? Nechala jsem to tedy být. Po nějaké době jsem se k nim ale stejně vrátila znovu. A teprve v tu dobu mě to chytlo.
Začalo to skladbou Sulfur, pak Dead Memories, pokračovalo to u Psychosocial a Snuff a šlo dál s The Devil In I a Killpop... a nejvíce jsem si je oblíbila, když jsem viděla video, kde se členové kapely loučí se svým mrtvým baskytaristou a jako podklad jim tam hraje nádherná Til We Die.
V ten moment jsem se rozhodla, že si album, na kterém je, okamžitě stáhnu. Mezitím jsem se podívala na pár (zdůrazňuji českých... ovšem jako důraz by to nemělo být v závorce... =D) recencí a docela mě překvapilo, že ačkoli na tuhle kapelu slyším z 99,9% jen chválu, tam bylo něco jiného. A řekla bych, že hodnocení 4/10 nebo 3/10 není úplně chvála. Stejně tak 2/5. Což si teda, upřímně, All Hope Is Gone jaksi nezaslouží.
Od poslechu mě to samozřejmě neodradilo. Já si sice recenze přečtu, ať už na film, knihu nebo cokoli jiného, ale moc se tím neřídím. Radši se přesvědčím sama.
A dalším důvodem, proč mě to neodradilo, je i skutečnost, že na AHIG jsou moje oblíbené Sulfur, Snuff, Dead Memories a Til We Die, která tedy patří mezi ty bonusové.
Už v úvodu se mi líbilo, jak se na otvíráku .execute. předvedl Joey Jordison na bicích, i když on to tam za nimi "zabíjel" =D pořád. Protože když nemůžeš být vidět, tak ať jsi o to více alespoň slyšet, co Joey? =D A co si budeme povídat, Jordison samozřejmě nevynechal jedinou možnost se "ukázat" za svým bicími, za kterými ho ale je jen těžko vidět pro jeho výšku.
Po intru následuje Gematria (The Killing Name). Skladba celkově jako dobrá, to ano, ovšem ze všech mě bavila nejméně. Přišlo mi totiž, že je zbytečně dlouhá a že kdyby byla tak o třetinu kratší, poslouchala by se mi lépe. Ale zas jen můj názor... =)
Na pozici třetí, čtvrté a páté se nachízejí tři singly, které dostaly i videoklipy, a to jsou Sulfur, Psychosocial a Dead Memories, z nichž mám nejradši rozhodně první jmenovaný a na druhou stranu nejméně ten uprostřed. Ale jinak je skvělý, jen mi prostě z těchto tří přijde nejslabší. Dead Memories je takovým příjemným odpočinkem na desce. Melodický zpěv, vcelku klidné tempo, poslouchá se moc hezky.
Skladbám následujícím potom nemám nic moc, co bych vytýkala.
Těsně před uzávěrem celého alba, stejnojmenného posledního singlu, je Snuff. Pokus o vytvoření melancholické melodické pomalé skladby, který se více než jen trochu povedl.
Tahle banda mag*rů (není to myšleno nijak ve zlém XD) ale vydala ještě bonusovou verzi s třemi dalšími písněmi, a sice Child Of Burning Time, Vermilion Pt. 2 (Bloodstone mix) a mou oblíbenou Til We Die.
All Hope Is Gone je, a asi i zůstane, mým nejoblíbenějším albem od těchto šílenců.
Jediné, co mě na nich, jako na kapele, fakt štve, je ten nesmyslný vyhazov jejich, nyní tedy už bývalého, bicmana Joeyho Jordisona. Ono kdyby to alespoň vysvětlili... Každopádně mi to nenáleží posuzovat, ale Joey mi tam prostě chybí. A pořád chybět bude! =D Nebudu ale říkat, že když není v kapele on, tak nejsou SlipKnoT, to by bylo trochu hloupý. Občas se členové prostě mění. To ale teď už dál řešit nebudu. =D
AHIG mi od nich přijde prostě jako to nejlepší a nějak nechápu ty až příliš kritické recenze, které jsem četla. A kdybych měla také hodnotit, jako že se mi tohle dělat nechce a dělám to nerada =D, tak kdyby od 1 do 10, tak dám asi 9 a od 1 do 5... tak 4 nebo 4,5. =)
Album každopádně doporučuji poslechnout. Trvá nějakých padesát sedm minut a je to směs heavy, alternativ a nu metalu. A ještě něčeho, co nedokážu pojmenovat. =D


Datum vydání: 20. srpna 2008

Žánr: heavy/nu/alternativ metal

Délka: 57 minut

Členové:
1) #0 Sid Wilson - DJ
2) #1 Joey Jordison - bicí
3) #2 Paul Gray - baskytara
4) #3 Chris Fehn - perkuse, vokály
5) #4 James Root - kytara
6) #5 Craig Jones - samply
7) #6 Shawn Crahan - perkuse, vokály
8) #7 Mick Thomson - kytara
9) #8 Corey Taylor - zpěv

Tracklist:
1) .execute.
2) Gematria (The Killing Name)
3) Sulfur
4) Psychosocial
5) Dead Memories
6) Vendetta
7) Butcher's Hook
8) Gehenna
9) This Cold Black
10) Wherein Lies Continue
11) Snuff
12) All Hope Is Gone
---bonusová verze---
13) Child Of Burning Time
14) Vermilion Pt. 2 (Bloodstone mix)
15) Til We Die

Dead Memories

Sulfur

Til We Die

All Hope Is Gone


Ellabi Welch
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama