Můj první koncert - Koяn + Heaven Shall Burn + Hellyeah - 30.3.2017

19. srpna 2017 v 15:26 | Ellabi Welch |  Koncerty
Než se začnu věnovat samotnému koncertu, pokusím se vám tak nějak ve zkratce přiblížit, jak jsem se tam vůbec dostala. Původně jsem tam totiž vůbec jet neměla, nikdo mě tam nechtěl pustit, ale co jiného jsem měla čekat, že... =D Nic ve zlém, ale když se někdo o někoho moc bojí, je to děs.
Protože když jsem to konečně měla dovolené, co se asi stalo. Lístky byly pryč! Jo, fakt už nebyly. Asi si dokážete představit, jaké to pro mě bylo. Něco, na co se fakt těšíte a pak takováhle pecka. A zvláště, když Koяni jsou moje, troufám si říct, nejoblíbenější kapela. A to nejen proto, že jsem na nich díky svému otci, i přes mamčiny protesty, nějaký čas vyrůstala. Byli mojí první metalovou kapelou, ke které jsem se po několikaleté pauze vrátila, když jsem zase našla cestu zpět k této hudbě. (A ano, metal skutečně hudba je!)

A tak mě dost mrzelo, že je prostě naživo neuvidím.
Přesto jsem tak nějak nechtěla ztrácet naději, že by se přeci jen nějaká možnost v podobě nově uvloněných a nebo vrácených lístků, zase nenaskytla. A taky, že ano! Dostala jsem druhou šanci. Jednou ráno, než jsem odcházela z bytu, jsem se podívala, zda nejsou nějaké náhodou nově uvolněné/vrácené. A byly! Okamžitě jsem psala svému doprovodu, který se mnou měl na koncert jít, přes Facebook, aby je zajistil. Ten mi to samozřejmě hned slíbil. Jenže problém byl v tom, že to prostě nestihl. To jsem ale zjistila, až když jsem přišla domů a volala mu. Takže zklamání Pt.II. Super, ne?
Pořád jsem ale doufala, že další možnost mít budu. Chtěla jsem je vidět. A to hrozně moc! Protože už jen ta představa... Někdo se mě zeptá: "Co byl tvůj první koncert?" Já odpovím: "Koяn." Copak už jen tohle nezní skvěle? Mně určitě jo. =D Stejné to měl, mám dojem, i Matt Tuck z Bullet For My Valentine, jen tak mimochodem. Jeho první koncert byli také Koяni, pokud se nepletu... a že bych se teď nerada pletla. =D
Jenže dny šly dál a lístky nebyly. Jenže pak přišel čtvrtek 16. března, jen 14 dní do koncertu. Domů jsem ten den přišla o dvě hodiny dříve než normálně, a tak mě napadlo, že bych se mohla třeba podívat, jestli náhodou vstupenky nebudou. Jako to, že jsem dostala i třetí šanci, jsem fakt nečekala. To prostě musel být osud nebo nevím. XD Ty lístky totiž zase byly! Netuším, kolik, ale to je jedno. Hlavní bylo, že fakt byly! Své nadšení v tu chvíli nedokážu popsat ani teď. Můj sen se začínal pozvolna plnit. Okamžitě jsem sáhla po telefonu a volala svému kamarádovi, který tam se mnou měl jít.
Naštěstí byl doma a hned se šel podívat na internet. Během našeho, opravdu smysluplného, hovoru lístky koupil. S telefonem u ucha jsem chodila téměř po celém bytě a cítila, jak mi srdce šíleně mlátí do hrudi. Zvláštní to pocit. Já fakt jedu na Koяny! Na chvíli jsme museli hovor přerušit, protože kamarád čekal SMS o potvrzení platby nebo co. A pak mi hned zas volal. První, co se ozvalo, bylo: "JEDEME NA KOяN!"
Musím říct, že takovou radost jsem ještě neměla... a když se to dozvěděla mamka, tak taky ne. XD Asi chápete, jak to myslím. Ale tak, dovolila mi to dvakrát, tak proč ne potřetí? Navíc lístky byly už koupené, tak co řešit... A teď už jsem jen doufala, že se nic nepokazí.
Co se týče mé šílené cesty do Prahy, kdy se mnou v autobuse jeli nějací dva metalisti, taky šli na Koяn, si radši nechám pro sebe, protože to nechcete... XD No nic. =D
Přeskočím tedy až přímo na koncert, to znamená až na příchod do Fora Karlín... Těsně před vchodem mě napadlo, co když ty lísky nebudou platné. Protože to by se taky mohlo stát, ne? Každopádně by to bylo dost blbý. To by byla sranda... Platné ale samozřejmě byly. Už po příchodu do té haly, nebo jak to nazvat, jsem si všimla, že tam moc holek/žen není. Nevím, buďto jsem fakt jich moc nezahlédla a nebo tam prostě nebyly. Těžko říct. A já tam s největší pravděpodobností byla za a) nejmenší a za b) jedna z nejmladších a možná dokonce i opravdu nejmladší. Dovnitř jsme vešli krátce po sedmé hodině a posadili se tam někde na zemi. Nejprve jsem si teda koupila tričko, abych měla i takovou památku, že. =D Zatímco jsem si s kamarádem povídala, jsem se přesvědčovala, že tam fakt jsem a že se mi to nezdá.
Jo, asi to je trochu divný, přeci jen to jsou taky jenom lidi, ale prostě... jak to říct. V určitém smyslu něco dokázali a pro mnoho lidí byli a jsou vzory. Pro mě asi taky, aspoň částečně. =D
Než jsem ale mohla svou milovanou kapelu vidět a slyšet, měli se na podiu objevit předkapely. Nejprve Američani Hellyeah a pak Německá metalcorová kapela Heaven Shall Burn. Ani o jedné z nich jsem předtím neslyšela, a tak jsem byla ráda, že mám možnost poznat nějaké nové. Pravdou ovšem je, že nadšená jsem byla jen z té jedné, a sice z té první, Hellyeah. Těsně před koncertem jsem se stihla podívat na jejich videoklip k Moth. Líbilo se mi. Jak zpracování, tak i hudba. Příjemný heavy metal. Jen jsem se tak nějak zapomněla podívat, z jakého roku to je a že vzhled hudebníků bude po těch několika letech možná trochu jiný...
Takže jakmile na pódium nakráčel dredař pocákaný červenou barvou od hlavy až k patě, nevěděla jsem, co to sakra je a jestli jsem na správném koncertě. =D Ale ano, byla jsem tam správně. Byli to Hellyeah, které jsem si okamžitě oblíbila. Frontman a zpěvák Chad Gray, který na nás hned po první skladbě (nepočítám intro) spustil: "I don't know your language, you don't know my language, but you are f*cking amazing!" tam s celou kapelou přinesl úžasnou energii a v kotli to pomalu začínalo vřít, abych tak řekla. =D I přesto, že ze začátku byly nějaké problémy se zvukem, brzy se to vyřešilo a na zážitku to opravdu neubralo. Chad tam celou dobu lítal z jednoho konce pódia na druhý jak šílenec a ten Vinnie Paul za bicíma, který neustále do davu střílel svými paličkami... jako neskutečný! Sice měli jako předkapely docela málo času, předvedli se se svým setlistem o sedmi skladbách opravdu na výbornou. A po skončení jejich vystoupení označil Vinnie Paul na svém Facebooku nás - jako Prahu - jako nejlepší poblikum na celém turné, které jeli s Koяn. A to docela potěší, ne? =D Nechápu, jak je možné, že jsem o nich do té doby neslyšela, protože jsou fakt super.
To se ovšem nedá, z mého pohledu tedy, říct o metalcoristech z Německa. Jejich setlist o jedenácti skladbách se tak nějak slil do jedné... a až příliš dlouhé. O komunikaci jejich frontmana s lidmi ani nebudu mluvir. Heaven Shall Burn hráli jako nějaké figury, naprogramované předem. Taky se dost dobře nedalo rozeznat, pokud neudělali pauzu, kde jaká skladba končí a začíná další. To je můj názor, nic víc. Kdo je zná a poslouchá, se v tom asi vyznal víc.
Každopádně pak HSB (konečně =D) odešli a z reproduktorů začala hrát hudba. Pódium bylo zahaleno oponou a za ní se občas ozvala kytara, basa, případně třísknutí do bicích od Raye. A víc nic. Ano, velmi si pánové hráli s naší trpělivostí. Ovšem ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo. Nevím přesně, jak dlouho jsme tam čekali, ale mám dojem, že půl hodina to byla určitě. Nejlepší bylo, jak vždycky vypnuli hudbu a zpoza opony přišel někdo s kytarou/basou. Samozřejmě ale ne nikdo z kapely. Zahrál pár tónů, pak zase zmizel a hudba začala hrát nanovo. Tohle se opakovalo asi tak třikrát, mám dojem. Napočtvrté a za skandování "Koяn!" už to ale fakt začalo. Já se nakonec, ještě před začátkem Koяn přesunula nahoru, abych se svou výškou vůbec něco viděla a abych ten koncert přežila. První koncert, zdůrazňuji. =D
JD vlétl na pódium, s ním kytaristi Head a Munky. Spadla opona, objevil se Fieldy se svou basovkou a Ray za bicími. A začalo to! Úvod obstarala, jako všude jinde, Right Now a pak se šlo na Here To Stay, oceněnou Grammy.
Head už od začátku házel do všech stran trsátka jak zběsilý, a to v podstatě se ještě ani nerozjeli. Byl na něj úžasný pohled. =D A já si uvědomila, že se mi splnilo to, co jsem si tak hrozně moc přála. Byla jsem na Koяnech! Viděla jsem je a slyšela! Opravdu! Už od začátku bylo vidět, že Head je z těch pěti největší šašek. A potvrdil to znovu i ve chvíli, kdy po kratičké pauze mezi skladbami přišel na pódium s hlavou zabalenou do ručníku, který následně po zahájení další písně headbagingem setřásl a odhodil tak nějak do neznáma. =D
Když nad tím tak přemýšlím, pořád nemůžu uvěřit, že jsem se tam dostala. Vyprodaná hala s třemi tisící lidmi a já mezi nimi. Jako fakt? Kdyby mi tohle někdo řekl předtím, tak mu normálně neuvěřím. =D Jo, sakra! Byla jsem tam! XD
Teď když si poslechnu doma třeba takovou Rotting In Vain, tak mi dochází, že jako studiovka je fakt super a vždy bude, ale živák to prostě nepřekoná. Popsat se to nedá, museli byste tam být také. A nebo na jakémkoli jiném koncertě, na který byste fakt chtěli. Můj sen se mi prostě splnil. Tenhle hudební, tedy. Samozřejmě jsou i další kapely, které bych chtěla vidět, ale to teď je jedno, ne? =D
Musím říct, že slyšet naživo zpívat Jonathana Davise, je opravdu mnohokrát lepší, než kterékoli nahrávky. A to že on umí zpívat opravdu dobře. Za mě tedy byl úžasný i ten Munky se svou kytarou, i když ze dvojice Head - Munky mám prostě radši Heada. Ale Munky je taky úžasný. Takový klidný a dospělejší. A stejně tak i působil na koncertě. Ovšem nebylo to na škodu. =)
A bubenické sólo? Jako Ray byl skvělý celkově za bicími. Sice mám jako bubeníka nejradši Joeyho Jordisona, ale Ray si pochvalu rozhodně zaslouží taky. Technicky je na tom neskutečně. Třeba taky tak jednou budu umět hrát. XD
Ale už od začátku, tedy až na pár výjimečných chvil, až do konce zářil na všechny strany Fieldyho veselý (a klidně i krásný =D) úsměv. Tenhle basák si to prostě užíval, jak jen mohl a bylo na něm neskutečně vidět, jak ho baví.
Těsně před začátkem Y'All Want A Single jsme byli všichni vyzváni frontmanem, abychom ukázali prostředníčky. A tak celá hala, samozřejmě, protože proč ne. XD XD A zvláště pak to hromadné "F*ck You!" ... XD
Jediné, co byla škoda, bylo, že když to bylo turné k albu Serenity Of Suffering, objevily se v setlistu pouze dvě skladby - Insane a Rotting In Vain. Třeba takovou Black Is The Soul po zveřejnění videa do setlistu zařadili. Tak ji třeba uslyším někdy příště. Také mohl být koncert o trošku delší, ale tak Koяn prostě mají dané určité skladby, které hrají a moc je, bohužel, neobměňují, a podle toho to vypadá i časově. Nikdo po nich samozřejmě nechce dvou a půl hodinové koncerty jaké hrají Green Day, ale i tak pár minut navíc, jenže jak můžu někoho takového srovnávat s Green Day, to bych se jim měla omluvit. =D
...Ovšem když se vrátím ještě k Davisově zpěvu, tak bych na ten čas, asi hodinu a čtvrt, moc hledět neměla. Zpíval čistě, pokud jsem dobře slyšela. Vyzpíval úplně všechno, byl tam jak melodický zpěv, tak i growl a jeho "šílený rap". A taky nám zahrál na začátku skladby Shoots And Ladders na dudy. To bylo teprve něco! =D
Jako přídavek se objevily dvě skladby, a sice Falling Away From Me a Freak On A Leash, která je mimochodem také oceněna Grammy. Toto ocenění by si zasloužila i Rotting In Vain, která byla "pouze" nominována.
Počínaje Right Now a konče Freak. Byl to můj první koncert a myslím, že spokojenější jsem ani být nemohla a nemůžu. =) Dodatkem k tomu všemu pak ještě bylo následné přetahování Heada a Raye o paličky a házení různými věcmi, včetně zmiňovanými paličkami, do davu. Do toho se mimochodem zapojil i Fieldy. Ovšem Munky a JD se už na pódiu neukázali. Každý prostě na tohle není, no. A úplně to vše zakončil Head, když přišel k jednomu mikrofonu a zařval: "I LOVE YOU ALL!" A bylo to, takže tak. Když odcházel, tak se málem přerazil o svou vlastní nohu, ale tak co od něj čekat, že. =D
V procentech tenhle koncert hodnotit nebudu. Myslím, že tohle všechno, co tu je napsané, jako hodnocení stačilo. Ale kdybych měl určit nejlepší, druhou nejlepší a nejhorší kapelu, tak by to bylo jednoznačně takto:
Koяn
Hellyeah (na které bych šla v budoucnu také ráda znovu)
...
a někdy potom Heaven Shall Burn.
A ještě k těm HSB. Metalcore mi fakt nevadí, ale dobrá kapela tohoto žánru jsou pro mě třeba takový Miss May I, které bych tam viděla mnohem raději.
Kromě úžasných vzpomínek (na které si teď zrovna nevzpomenu a nemůžu se o ně tak podělit) jsem si odtamtud odnesla i tričko s celou tour Koяn vypsanou na zádech. Sice nebylo zrovna nejlevnější, ale oblečení z koncertů je v podstatě takovou trochu limitovanou edicí, ne? =D
Každopádně to bylo neskutečně super a nejradši bych se tam okamžitě vrátila. =D

Freak On A Leash
...asi nejlepší natočené video z Prahy...

Vaše Ellabi Welch
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama