A.F.I. - AFI: The Blood Album

22. srpna 2017 v 17:18 | Ellabi Welch |  Recenze
S nějakým představováním kapely se tu nebudu zdržovat a rovnou půjdu k věci - koho zajímá víc, na internetu je toho docela dost. Hodnotit Krvavé album se mi dlouho moc nechtělo, a to pravděpodobně i proto, že to je pro mě od roku 1998, kdy jsou v ustálené sestavě, jedno ze dvou nejslabších alb, které kdy vydali. Crash Love bylo to první a po úspěšném Burials přichází další ne tak povedené, na pomezí punk rocku a gothic rocku, The Blood Album.


Musím však přiznat, že na první poslech jsem byla docela nadšená. Nové album po čtyřech letech, čtrnáct písní, další materiál k poslechu... No jo, jenže problém nastal v okamžiku, kdy mi většina skladeb začala připadat, jako kdyby byla vystřižena z alb předchozích. Třeba taková White Offerings zapadá jak do Burials, tak do Decemberunderground.
Proč mi přijde, že pánům došly po tolika letech nápady a že jen shromáždili většinu nikdy nevydaných skladeb a dotočili k nim pár nových? Mezi takové bych například zařadila, pro mě na tuto kapelu zvláštní, The Wind That Carries Me Away a Dark Snow, která mi ale silně připomíná v určitých částech Blaqk Audio - elektronický projekt dvou členů A.F.I., zpěváka Daveyho Havoka a kytaristy Jadea Pugeta.
Přestože se album pyšní 14 skladbami, nedosahuje jeho délka ani na hodinu. Má jen tři čtvrtě hodiny bez dvou minut. Což o to, to by zase tolik nevadilo, kdyby kvalita hudby byla o něco lepší. Nelze tu najít ani žádný trhák, který by celé album představil. Kromě jiného tu chybí i scream hlavního zpěváka, což je docela škoda. Náznakem se k tomu přibližuje v Still A Stranger, ale to je opravdu žalostně málo. A akustická kytara to prostě nezachrání.
Stejně jako to, že celé album nespasí nádherná She Speaks A Language, Feed From The Floor a nebo například Aurelia, která spolu s Pink Eyes a skoro až punkovou Dumb Kids patří k tomu nejlepšímu, co lze na albu najít. To by se textově dalo říct třeba i o takové Get Hurt. Když jsem totiž viděla ten text, těšila jsem se, že hudebně to bude připomínat nějakou skladbu z hard rockové Burials. A asi proto je pro mě největším zklamáním zrovna ona. O Hidden Knives, jednom ze čtyř singlů, ani nemluvím. Rozhodně pro mě patří spolu s Dark Snow k tomu nejslabšímu na desce. Nezaujme totiž v podstatě ničím zvláštním, maximálně tak videoklipem, v němž obětují hlavního zpěváka. A i textově mi přijde nejslabší ze všech čtrnácti. Dalšími singly, které se dočkali i videí, jsou Snow Cats, Aurelia a White Offerings, z nichž právě "Cats" představuje jakousi směs skladeb ze všech možných alb téhle kapely a jakoby je nasměrovává k popu.
Above The Bridge je nenáročná poslechově a nabídnout toho také moc nemá, tedy kromě textu, který je ale kvalitní i na předchozích nahrávkách. Aspoň že tohle Havokovi ještě pořád jde. Uzávěrka The Wind That Carries Me Away představuje jakýsi nový zvuk A.F.I., který se u nich dosud neobjevil, takže skladba jako taková z alba vcelu vybočuje. Jenže to v případě téhle desky snad každá druhá, když to tak řeknu. Uvidíme tedy, s čím se předvedou příště. (A jestli nemají nápady, tak ať si řeknou Nikkimu Sixxovi, ten ještě pořád skládá skvěle. =D ...tohle bylo trochu hnusný.) Každopádně pro mě je rozhodně lepší druhá část alba. Třeba kdyby pánové některé z těch skladeb v první polovině dali úplně pryč, tak by celé album vyznělo jinak, možná... Takto z Krvavého alba vznikla jakási neprvoplánovaná sbírka dosud nevydaných skladeb bez jediného pořádného hitu.
NIkdo po nich nechce, aby se opakovali nebo kopírovali vlastní tvorbu, ale aby vytvořili něco stejně kvalitního, jako předchozí hard rockovou Burials, která stojí za mnohem více. Velkým problémem této desky je totiž její různorodost. Ne vždy je to na škodu, ale tady je jí až příliš a díky tomu nebude album nikdy působit jako celek, i kdybych přivřela obě oči, zalezla pod stůl, pořádně se zaposlouchala a silou vůle se snažila přesvědčit. =D Opravdu jsem od toho čekala mnohem více.
Na druhou stranu tu ale jsou skladby, které si získaly mnou oblibu. A sice: Aurelia, Feed From The Floor, Pink Eyes a She Speaks A Language. Škoda jen, že se celé album nepodobá právě jim. Podle mě jsou právě tyto čtyři těmi nejpovedenějšími kousky a stačila by klidně desítka skladeb, ale stejné kvality.
Ale aby to tu nebylo jen o kritice... Tuhle kapelu mám dost ráda a prostě mě docela štve, že to album není lepší. Mými třemi nejoblíbenějšími alby, co nahráli, jsou: The Art Of Drowning (2000), Sing The Sorrow (2003) a Burials (2013). Jinak mám ráda všechno, co udělali. Jen ne tolik. I Krvavé album jde, ale prostě jsem po těch letech čekala trochu víc. =D A nemyslím si, že jsem sama.



Délka: 43 minut

Datum vydání: 20. ledna 2017

Členové:
Davey Havok - zpěv
Jade Puget - kytara
Hunter Burgan - baskytara
Adam Carson - bicí

Tracklist:
1) Dark Snow
2) Still A Stranger
3) Aurelia
4) Hidden Knives
5) Get Hurt
6) Above The Bridge
7) So Beneath You
8) Snow Cats
9) Dumb Kids
10) Pink Eyes
11) Feed From The Floor
12) White Offerings
13) She Speaks The Language
14) The Wind That Carries Me Away





Ellabi Welch
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama